Leden 2014

6/1/2014

6. ledna 2014 v 20:31 | Renesmé |  Ze života mého
Leden, pro vysokoškoláky tak známý měsíc s tunou skript/literatury/materiálů s litry kávy, zeleného/černého čaje a neustálým stresujícím pocitem, že nestíháte.

Nevím, jestli to je mou introvertní povahou nebo je to zapříčeněno genetickými predispozicemi, ale písemné zkoušky mi nevadí, naopak, užívám si je, ať už jsem připravena dobře či méně. Ale ty ústní, to je pro mě opravdové peklo. Strašně to prožívám. Noc, někdy dvě před tím vůbec nespím, bolí mě celý člověk, potím se, točí se mi hlava, ráno po probuzení je mi opravdu nevolno. Vždy ty podobné příznaky, i když to byly v minulosti třeba docela bezvýznamné předměty. Nevím, kde nacházím tu sílu vstát, obléct se nebo si dokonce vybírat šaty (jako dnes) a jít na bus a dopravit se na danou fakultu/budovu, najít místnost/dveře a čekat. Ufffff, já opravdu nevím, co se se mnou bude dít, až přijdou státnice (a ony se tíživě blíží), stačilo mi, jak jsem si užila s hloupou maturitou. Máte to někdo taky tak? Pomáhá Vám na to něco?
Já si včera kolem jedné druhé a pravděpodobně i třetí hodiny volala s mou nejmilejší podporou, ale stejně, somatické znaky nezmizí. Ráno jsem si dala vodku na kuráž, melounovou (no co, leží mi tu na stole)!
(To jsem udělala poprvé!)

A teď už zpět do učícího procesu. Další zkouška pozítří a pak ta nejdůležitější z nejdůležitějších: logopedie 2 (můj státnicový a milovaný obor) po polovině ledna - jeden pokus baby! Asi tak 464523535 stran teorie a k hláskám a jejich reedukaci řeknu asi jen to, že každá hláska české abecedy má zrhuba v průměru 10-15 stran, které se nestačí samozřejmě naučit, ale hlavně chápat a u ústní zkoušky (pokud se dostaneme přes test) bez přípavy baby! Buď to dám nebo prodloužím studium? Ne, to už totiž dělá hrozně moc spolužaček (a hodně moc nedává zkoušky, i ty bizardní) a já se nevzdám! No, vsadím krk, že o tomhle trápení Vám ještě napíšu.

A jak jste na tom vy?

Hodně sil všem v tomto učícím nečase!

P.S.: Dostala jsem spoustu knih, mám jich stopro více než na obrázku, který miluji, stal se mou múzou, ale taky mým uklidněním a zároveň nakopnutím. Tak já jdu číst zase nějaká skripta, ale nejprve si tu pořádně uklidím (i tu vodku).

2/1/2014

3. ledna 2014 v 0:05 | Renesmé |  Ze života mého
Říká se, že když Vás něco trápí, tíží, zkuste to vypsat - v případě, že to nemáte momentálně komu říci. A tak jsem tady a píši. Je tu další rok, to je toho. (Všechno dobré!) Měla bych být dospělejší, zvyklá snášet a zvládat vítání/loučení (v našem osobním příkladě) a s tím spojené cestování. A přesto nejsem a nezvládám. Dlouhé objetí, polibek, nastoupení, pohled, smutek, úsměv, ještě jednu pusu a ještě jednu. Opakovaně vystupuji a všechny nastupující musím/musíme upřímně štvát. Stejně si seběhnu ještě pro jednu. Sedám si čelem proti směru jízdy a sleduji ubíhající krajinu a představuji si/vybavuji všechny ty šťastné, ale i smutné, krásné, zkrátka nezapomenutelné okamžiky, které jsou ukryty huboko v mém srdci stejně jako osoba, se kterou tyto okamžiky již několik let intenzivně prožívám. Rekapitulace prožitých dní. Celá řada. Stéká mi slza po tváři jako při prvním odloučení. Konec fňukání, jdu se pokusit usnout. Po dlouhé době - sama. A už teď si v hlavě promítám naše další vítání.

Zdroj: wehearit.com