Prosinec 2013

To jsem já (ve zkratce)

10. prosince 2013 v 21:56 | Renesmé |  Ze života mého
Ideální večer pro nový článek. Proč? Protože zítra mám zápočet z muzikoterapie, kdy musím obhájit svou teoretickou studii a taky odpolední zkoušku z arabštiny, neděste se, znáte mě. Navíc uklizeno už mám téměř všude, téměř. A před sebou kopu učení a já místo toho opět balím do kufru, no, znáte mě.

Řetězák jsem nevyplňovala ani nepamatuji, ale o tento jsem byla přímo vybídnuta Sentencií a tak jsem si řekla, že splním tuto milou blogovou "povinnost".

O co že to vlastně jde a jak to funguje? Celkem jednoduše:
1) prásknete na sebe 10 faktů
2) odpovíte na 10 otázek, které vám předchozí bloger položil
3) vyberete 5 blogerů, kteří budou ve vašem "odkazu" pokračovat
4) vymyslíte nových 10 otázek, na které budou odpovídat vámi zvolení blogeři

Co na sebe prásknu?
1) Mám dvě osobnosti, které na vlastní kůži skutečně poznáte jen ve chvíli, kdy si Vás pustím k sobě. A taky mám dva světy - jeden se odehrává vně mě, druhý uvnitř v mé hlavě. Asi nemusím zdůrazňovat, který je pestřejší, barevnější, i když někdy umí být o to víc skličující. A taky vlastně mám dva životy - český a vídeňský, které musím pomyslně oddělit, jinak bych se z toho všeho zcvokla.
2) Mím dlouholetým snem je vystudovat psychologii. Mou čerstvou aktualizací je vystudování psychologie v cizí zemi. (Kde se procházeli třeba Freud s Jungem, tam se procházím teď i já.)
3) Nechci žít v budoucnu v ČR.
4) Miluji cestování, ale nesnáším balení (nikdy se nedokážu rychle a přiměřeně nabalit). Hlavně Maroko a Vídeň.
5) Nesnáším lež, přetvářku, podvod, maso, pavouky a nespravedlnost.
6) Bez teplých ponožek neusnu.
7) Děsím se toho, jak rychle čas ubíhá, alba se plní. Děsím se budoucnosti, toho, co se vše stane.
8) Zjistila jsem, že nemůžu žít bez zeleného čaje, ale taky že můžu žít bez řasenky, kterou jsem od marocké expedice nevytáhla - ani na ples, děcka, já zapomněla!
9) Věřím, že pro každého je tu jeho pravá polovička a vím, že já tu svou nalezla a jsem za to vděčná.
10) I když je nejhůř - nepřestávám věřit.