Vzpomínky na srpen

25. listopadu 2013 v 1:20 | Renesmé |  Cestovní deník
Tak dlouho se odhodlávám napsat pořádný prázdninový článek, avšak uvědomuji si, že jsem nedopsala ani cestovní deník z minulých prázdnin a mé španělsko-marocké expedice. Ano, stydím se, každopádně teď budu psát o něčem jiném. Je tolik věcí a událostí, které se v mém životě odehrávají, že nemám šanci si to vše zapamatovat a přesto, že prázdniny byly ještě před pár měsíci, v mém diáři to je jako hodně dávná minulost, na kterou se budu snažit s dopomocí vzpomenout.

Po mém pracovně/stresově-odpočinkovém měsíce ve Vídni jsem se vrátila domů. Do své postele. Za pár dní se dozvídám o smrti mé babičky, která mě velmi vzala, už jen proto, že jsem zdráhala se svou návštěvou (a už jsem ji paradoxně nestihla). Věděla jsem, že po všech událostech si potřebuji pročistit hlavu, potřebuji vypadnout a co je víc než pár dní (nebo taky více) u rodiny na vesnici a s rodinou, nejbližší i blízkou.Tyto chvíle jsem si opravdu užívala plnými doušky a vyčistila jsem si hlavu neskutečným způsobem.

Třeba i vyběhnutím na Velký Javorník (918 m.n.m.). Vyběhnutím, myslím skutečné vyběhnutí se sluchátky v uších. Byl to nezapomenutelný pocit. Nezapomenutelný.


Stejně jako vzácný čas s rodinou.


Se sestrou především.
To, že máme hokejistu budoucího "áčkového" týmu HC Vítkovice Steel a že za ně hraje už teď asi vysvětlovat nemusím. A skutečnost, že jsme občas trhlé netajím.
(Nejen díky mé brigádě fandím Vítkám, ať vítězí či prohrávají - aktuální situace, tak pst)

No a pak, úder do mozku a tradá, jedu sama busem domů, celý pozdní večer, spíše noc a taky trochu ráno, peru, věším, žehlím, zkrátka balím a vyšiluji, že mi ujede vlak směr Wien a poté S-Bahn směr letiště. Tuto noc už pozoruji z Katalánského balkónu s osobou mému srdci nejbližší.A o tom, že Španělsko zbožňuji (Katalánsko především) a že jsem tam byla nesčetněkrát asi taky psát nemusím.
Jak se říká, nejlepší akce jsou ty bezmyšlenkovité, na poslední chvíli.

Info o našem skvělém ubytování v některém z následujících článků, jelikož jsou věci, které si nebudu nechávat jen pro sebe, protože se můžou hodit třeba i Vám. Nikdy nevíte a když víte a máte na výběr, jedině dobře.

Srdce mi tlouko jako o život, kdy jsme kráčeli s M. ke stadionu Camp Nou v Barceloně, vyzvednout si objednané lístky na první utkání sezóny FC Barcelony. (Teď už asi vypadám jako sportovní šílenec, ale ačkoliv fotbalu obecně neholduji, tak jako hokeji nebo tenisu, FC Barcelona je srdcová, srdcová Barca).

No a 37 společných měsíců (18.8.2013) jsme oslavili opravdu originálně - na zápase FC Barcelony. Štípla jsme se několikrát a pořád jsem tam byla a křičela tak známé pokřiky.
(Oukej, párkrát jsem se dívala na zápasy v televizi a taky sjížděla youtube)
Obrovský splněný sen, dělám si pořádnou fajfku v pomyslném seznamu. Tohle trumfnou snad jen granslamová tenisová utkání.

No a kromě toho, že znám v současné době Barcelonu tak dobře, že vím, jak se pěšky dostat téměř z jakékoliv stanice do centra či že umím několik okruhů po památkách (některé jsem si i vyzkoušela a "prováděla" jsem, viď B.), tak jsem si samozřejmě užívala letní pohody, koupala se v překvapivě čistém moři, potápěla (i s otevřenýma očima), obdivovala neuvěřitelnou architekturu velikána Gaudího, potkala v centru u katedrály mistra Dalího, po 3 letech se pomodlila v klášteru v Montserratu, nesčetněkrát se opila, pila horchatu, mluvila x krát cizím jazykem (španělštinou lehce lámanou, ufff, už je to dlouhá doba) a neustále si dávala pozor na místní ladrony (kapsáře). Tak ráda jsem se ztrácela v úzkých uličkách a tak ráda jsem vše fotografovala.



Pokud v samotné Barceloně toužíte po troše klidu a nevadí Vám chůze nebo nevadí-li Vám tak moc (z druhé strany jsou i eskalátory, hihi), zavítejte do dalšího z Gaudího skvostů - slavného parku Güell. Miluji to tam a stále jsem neprošla všechna zákoutí. Jo a víte, že je od tama výhled snad úplně všude? Na město, na moře, na nepolapitelnou Sagradu, kontroverzní mrakodrap Torre Agbar a vůbec, zaleťte si na výlet a mrkněte sami. Jsou to výhledy, které berou dech. Ne jen jeden.



Monumentální Monserrat.

Na Barcelonu nezvykle čisté moře.
Po několik dnech jsme se "přestěhovali" jen pár bloků odtud.

Rozloučení se Salamandrem a s celým parkem.

A Gaudího neuvěřitelnými křivkami.

Odlétala jsem s neuvěřitelným množstvím vzpomínek, které si navzdory paměti budu pamatovat, jelikož zůstaly ukryty v srdci. A hlavně jsem odlétala s pocitem, že za 4 dny budu zpátky (čtete dobře, souhra náhod, která udělala můj život šťastnějším) - jen ne vzduchem, ale hezky s novou energií a pěkně při zemi. Avšak o tom až zase někdy příště.
(Památeční, můj osmý let v životě, kdy vznikla panika na palubě div se mi nezastavilo srdce. Mou první reakcí bylo vyhlédnutí z okénka, zda padáme, ale naštěstí "jen" epileptický záchvat jednoho pasažéra, a ti, kteří něco podobného viděli poprvé byli k smrti vyděšeni, nedivím se jim, i já si tím prošla při mé asi první praxi.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 A.T. A.T. | Web | 25. listopadu 2013 v 10:00 | Reagovat

Krásný článek plný zážitků a vzpomníek. Úplně na mě skrze něj dýchla jakási cestovatelská nálada. Už aby byly letní prázdniny! (;

2 Adiiinka Adiiinka | Web | 22. prosince 2013 v 21:15 | Reagovat

Španělsko je prostě nádherná země zase pro mě. :) A jen co se člověk zadrhne, začne to tu u Peťulky žít... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama