Listopad 2013

Kouzelně všední den

26. listopadu 2013 v 22:08 | Renesmé |  Ze života mého
Nemám ráda chvíle, kdy se musím v brzkých ranních hodinách za tmy dostat z objetí teplých peřin. Avšak o pár sekund a kroků později, skrze rozespalé oči vidím na parapetu tu několikacentimetrovou bílou a zpoza okna zcela neškodnou nádheru. Opravdovou radost však cítím, při prvních krocích po nekonečně dlouhé prostranství bílé, bílé a ještě jednou bílé. Vločky se mi rozpouští nejen na vlasech a kabátě. Zažívám radost a culím se od ucha k uchu navzdory všemu, co mě čeká.
Kouzelné vločky charakterizují zvláštně jiný, přesto kouzelný den:
  1. Usmíval se na mě neznámý spolucestující v buse. Celou cestu.
  2. Začala jsem rozumnět logopedii. A hned jsem si ve vědecké knihovně rezervovala nepřeberné množství logopedických knih.
  3. Všimla jsem si vánočního stromu před ostravskou radnicí.
  4. Místo oběda jsem se dívala na seriál v pohodlí domova pod peřinou (šťastné znovushledání).
  5. Začalo mi téct do nejmilejších kožených bot.
  6. V tramvaji mě pustil sednout neznámý spolucestující (jiný než v bodě 1 - pevně doufám).
  7. V práci mi kolegyně chválila tradiční, až zastaralý způsob pohledu na život.
  8. Chovala jsem miminko a nerozbrečelo se, ani mi nestrhlo brýle.
  9. Měla jsem rekordně nejméně prodaných vstupenek ever.
  10. Vytiskla jsem si teoretickou studii na zítřejší den na pracovní tiskárně.
  11. Dnes mě a mou tržbu doprovázel neznámý usměvavýsekuriťák, který mě rozesmíval. Když jsme šli kolem ledu, padl gól.
  12. Na ÚANu se mě ptal neznámý kolemjdoucí (ztracený Brňák) na cestu na hlavák. Zavedla jsem jej až na zastávku. Popřál mi hezký den a toto setkání mi vykouzlilo úsměv na tváři po celou jízdu domů.
  13. Měla jsem 8 zmeškaných hovorů od jedné osoby z 3 různých čísel.
  14. Napsal mi pan Umělec. A taky 2 Maročani.
Krásný večer všem!

Vzpomínky na srpen

25. listopadu 2013 v 1:20 | Renesmé |  Cestovní deník
Tak dlouho se odhodlávám napsat pořádný prázdninový článek, avšak uvědomuji si, že jsem nedopsala ani cestovní deník z minulých prázdnin a mé španělsko-marocké expedice. Ano, stydím se, každopádně teď budu psát o něčem jiném. Je tolik věcí a událostí, které se v mém životě odehrávají, že nemám šanci si to vše zapamatovat a přesto, že prázdniny byly ještě před pár měsíci, v mém diáři to je jako hodně dávná minulost, na kterou se budu snažit s dopomocí vzpomenout.

Po mém pracovně/stresově-odpočinkovém měsíce ve Vídni jsem se vrátila domů. Do své postele. Za pár dní se dozvídám o smrti mé babičky, která mě velmi vzala, už jen proto, že jsem zdráhala se svou návštěvou (a už jsem ji paradoxně nestihla). Věděla jsem, že po všech událostech si potřebuji pročistit hlavu, potřebuji vypadnout a co je víc než pár dní (nebo taky více) u rodiny na vesnici a s rodinou, nejbližší i blízkou.Tyto chvíle jsem si opravdu užívala plnými doušky a vyčistila jsem si hlavu neskutečným způsobem.

Třeba i vyběhnutím na Velký Javorník (918 m.n.m.). Vyběhnutím, myslím skutečné vyběhnutí se sluchátky v uších. Byl to nezapomenutelný pocit. Nezapomenutelný.

Dva světy

16. listopadu 2013 v 14:01 | Renesmé |  Ze života mého
Blíženec.
Dvě tváře.
Dvě osobnosti.
Dva světy.
Dva blogy.
Dva blogové světy.