Červen 2012

Spontánní výlet.

28. června 2012 v 22:08 | Renesmé |  Ze života mého
Tak to dopadá, když se dohodnete někoho překvapit svou návštěvou, nedáte nic najevo a další den jdete na pracovní pohovor a hned po něm hurá na nádraží. Bylo to o fous, ale stihla jsem to, fičela vlakem zase za hranice a stálo to za to. Tohle jsem přesně potřebovala.

Mimoto, už mě i v tom přímém vlaku z Ovy znají, jezdím tam docela pravidelně.
Mezi Ostravou a Studénkou.

20. - už je to tak.

17. června 2012 v 13:42 | Renesmé |  Ze života mého
Takový krásný dort, že se prostě musím pochlubit. To me gusta nakreslila má milovaná čtrnáctiletá sestra, totálně mě to pobavilo. Kamarádi i láska se na Vás vyprdnou, ale rodina, ta nikdy.

Rodina je k nezaplacení.

Děkuji za krásný den.








Birthday time.

16. června 2012 v 15:59 | Renesmé |  Ze života mého
Najednou je zase 16. června a všichni mi píší, volají a přejí. Ten čas tak letí, nemůžu pochopit, že už mi je 20. let. Už jsem tak ve čtvrtině svého života - v tom lepším případě a ještě jsem vůbec nic nedokázala! Mám pocit, že jako člověk selhávám. Vždyť jsem pořád ta malá holka, která bloudí ve svých vlastních snech a představách. Toho se nikdy vzdávat nebudu, protože bych pak neměla vůbec nic.

Nemám ráda narozeninové oslavy, respektive mé vlastní narozeninové oslavy. Všichni blízcí už to ví a tak máma obvolala půlku rodiny sama a naplánovala oslavu na zítřek. Kamarádky, myslím ty opravdové, jejichž počet se značně snížil, mě většinou vytáhnou někam na kafe, zákusek a popřejí mi. Letos to bude asi stejné, žádnou párty na Stodolní opravdu neplánuji. Prostě taková nejsem. Dnes večer jdu s mamkou, taťkou a sestrou na pizzu, what a lovely day. A to počasí, léto se ukázalo?

Nechť se mé sny stanou realitou!

Láska a přátelství nikdy nezklame, zklame vždy člověk.

15. června 2012 v 7:53 | Renesmé |  Ze života mého
Krásné ráno,
všechny zkoušky za první ročník jsem zvládla (na první pokus!) a od včerejška mám i já oficiálně prázdniny, neuvěřitelné. Tak jsem se na ně těšila a když přišly, vůbec nevím, co bude dál. Mám chuť se zahrabat do peřin a skoro celé prázdniny prospat.

Některé věci se překvapivě vyřešily samy a to jsem se ani nemusela snažit. Vše se během posledního měsíce tak krásně zkazilo. Nejhorší je, když Vás někdo hodně blízký začne ignorovat bez vysvětlení. (Vysvětlení pro stalkera, který mezi námi stále je: tento text není o M.). Nechápu to. Bez mého vědomí se ostatní rozhodují podle sebe a ohledy na Vás, pche, co chcete po klucích, že jo. Chce se mi z toho všeho brečet.

Měla bych se radovat a užívat a místo toho jsem doma bezmocná, zlomená a smutná.
Asi si to zasloužím. Tak mi třeba.
Asi je chyba ve mně. Jsem jaká jsem a je mi na nic, když mi ostatní jen ubližují, ať už se snažím sebevíc.

Erich Fromm

13. června 2012 v 19:50 | Renesmé |  Životní moudra
Lehce pochmurný večer před zítřejší snad poslední (ha!) zkouškou z filozofie výchovy. Vybavuje se mi seminární práce na téma pojetí lásky a můj oblíbený Erich Fromm.

Nezralá láska říká: ,,Miluji tě, protože tě potřebuji."
Zralá láska říká: ,,Potřebuji tě, protože tě miluji."

-> 53.design

11. června 2012 v 17:24 | Renesmé |  designy
Nový, lehce depresivní, snící, prostě můj.

I will be OK...
...just not now.

AKTUALIZOVÁNO (13.6., 19:40): ha, má fotka z nástěnky, to je ono!

True - Twyker, Klimek, Heil

9. června 2012 v 10:27 | Renesmé |  videa
Má pro mě nesmírnou hodnotu, už jen proto, jak jsem k ní přišla. Skvělá, úchvatná!