Duben 2012

Some days...

24. dubna 2012 v 21:32 | Renesmé |  Ze života mého
... I break.

V začarovaném kruhu vzpomínek a bolesti, té především...
Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest.

SMUTNO.

Tenisové šílenství.

24. dubna 2012 v 16:15 | Renesmé |  Ze života mého
se tentokrát konalo v Ostravě!

Když jsem úplnou náhodou vyhrála v pátek večer lístky na sobotní utkání byla jsem v sedmém nebi. Tenis miluji a když už teda aktivně nehraji, větší zápasy vždy sleduju v TV. Tentokrát jsem měla možnost poprvé vidět něco většího naživo. Viděť poprvé wimbledonskou vítězku, Petru Kvitovou na vlastní oči. Byl to neskutečný zážitek a jsem ráda, že Česká republika postoupila do finále. Nevím, proč na 90% bude finále v Praze, musí být vše v hlavním městě? Ostrava si to finále rozhodně zaslouží víc.
Zdroj: Pavel Lebeda (sport-pics.cz)

Noc - Elie Wiesel

18. dubna 2012 v 17:04 | Renesmé |  Knihy mého srdce
,,Autobiografické svědectví známého myslitele, nositele Nobelovy ceny míru za rok 1986. Příběh Židů deportovaných z autorovy rodné vesnice - rumunského Sighetu - do Osvětimi."

Tématiku Židů, koncentračních táborů a světových válek mám hrozně ráda, v poslední době až moc. Ale tohle byla bezpochyby nejlepší kniha, kterou jsem kdy mohla na toto téma číst. Jestli jste ji nečetli, doporučuji. Nechala ve mě největší a nesmazatelnou stopu. A mimo jiné je to první kniha Žida, který přežil. Happy End se tomu říkat nedá, ale autor přežil a stále žije. Kéž bych se s ním tak mohla setkat...

Úryvky, které jsem si vypsala:

,,Zastavili jsme však na nádraží. Ti, co byli blízko oken, nám sdělili jméno stanice: "Osvětim." To jméno nikdo z nás neznal."

,,Vlastníma rukama pak musel hodit tělo svého otce do kremační pece."

,,Tři "staří" s jehlami v ruce nám na ni vytetovali číslo. Já jsem byl A-7713. To číslo se od té chvíle stalo mým jménem."


Plná energie

10. dubna 2012 v 10:11 | Renesmé |  Ze života mého
Velikonoce jsem si od minulé středy do včerejška užívala ve Vídni (jak jste si asi mnozí stihli všimnout). Jeden den bylo zataženo, ale jinak převážně slunečno. Se sestrou a M. jsme si to opravdu užili. Zašli jsme do Prateru, na výstavy do Albertiny, do ZOO, na Velikonoční trhy, do obchoďáků a vůbec, bylo to zkrátka super a já přijela plná energie. Ačkoliv za chvilku jedu opět do školy, tentokrát to bude s úsměvem na tváři, tak snad mi to vydrží.

V parku v Simmeringu, chvilku před odjezdem. Prostě nádhera.