Březen 2012

Navždy spolu/The Vow (2012)

28. března 2012 v 10:04 | Renesmé |  Filmový svět
Když se podíváte na trailer tohoto filmu a řeknete si, že tenhle prostě musíte vidět!

Deník - Anne Franková

24. března 2012 v 17:55 | Renesmé |  Knihy mého srdce
Celým jménem Annelies Marie Franková (12.6.1929 - březen 1945) se narodila ve Frankfurtu na Mohanem. Po nástupu Hitlera k moci uprchla v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina začala skrývat v zadní části domu, který dříve patřil otcově firmě. Dospívající Anne psala od 12.6.1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník.

Tuto knihu jsem si v knihovně rezervovala už před několika lety. Podobná tématika mě hodně zajímá a deníková forma se mi zdá více autentická a poutavá. Konečně se dostala v knihovně řada i na mě a já si konečně mohla poprvé přečíst knihu, kterou mi už tolik lidí doporučovalo. Začátek knihy mě popravdě moc neupoutal. Dlouhý a místy nudný popis mě unavoval, ale možná to bude tím, že jsem na knihu neměla čas a vytáhla ji vždy na chvíli ve vlaku, autobuse nebo tramvaji. Po pár stránkách mě Anne vtáhla do děje takovým způsobem, že jsem knihu musela dát na chvíli bokem, jelikož jsem měla spoustu školní povinností. Nakonec jsem se včera k ní dostala, to jsem byla asi na 30 straně. Dnes ráno jsem ji dočetla. Nevím, jak popsat to, co cítím. Přes všechny ty naděje bezmoc a smutek. Smrt. Samozřejmě jsem věděla, jak vše dopadne, proto jsem se ani u vtipných pasáží moc nesmála. Bylo to moc smutné čtení. Nejsmutnější mi na tomto celém přijde skutečnost, že stačil jen měsíc a kousek a mohli všichni žít. To mi na tom přijde opravdu smutné. Anne a Margot umřely na tyfus v březnu 1945 a 12.4.1945 byl tábor osvobozen anglickými jednotkami.
Neskutečné.
Chtělo/chce se mi řvát!

Sunny day.

23. března 2012 v 21:23 | Renesmé |  Ze života mého
A do čtveřice opět moje kecy (už vás to musí nudit).

Dnešní slunečný den se povedl a mám moc velkou radost, že mám volný víkend (pokud nepočítám jednu malilinkatou seminárku) a to tu dlouho nebylo. Práci jsem ztratila v momentě, kdy HC Vítkovice Steel vypadli a nedostali se do semifinále play-off. Poslední výplata a tradá, jsem namydlená. Zrovna teď, když nám otevřeli tu slavnou Novou Karolínu v Ově, určitě jste o tom už slyšeli (největší obchoďák v čr, první Starbucks mimo Prahu a kdo neodešel s fotkou s kelímkem či hrníčkem byl out). Jsem out. Zato jsem ulovila boty (CCC) a tričko (H&M) v akčních slevách. Pomalu ale jistě se rýsují plány na prázdniny a snad můžu prozradit, že budu (doufám!) makat a vydělávat eura tak dlouho, dokud se EU nerozpadne. Ha!

A tady tady mám pár fotek mé maličkosti, konečně jsem se odhodlala a zbavila jsem se svých otřesných zničených konečků a pár cm navíc. M. mě za to málem zastřelil, hihi.


Ich liebe Wien.

19. března 2012 v 12:55 | Renesmé |  Ze života mého
Nové poznatky z Vídně.

Miluji Schöbrunn a okolní zahrady. A ze všeho nejvíce při západu slunce. To je teprve romantika!

Grüß Gott.

16. března 2012 v 11:03 | Renesmé |  Ze života mého
Tam, v reálném světě, mám tolik povinností a úkolů, že bych se z toho jednoduše mohla zbláznit.
...
Ale tady, tady. Tady mi nic nechybí! :)

Guten Morgen aus Wien!

Včerejší pohodové cestování za mým milým a jediným.

Milé. Vzkaz s popisem, jak se dostat k M. práci. Přišla jsem naproti, vše jsem našla a peníze utratila. Asi největší obchoďák ve střední evropě - Donauzentrum, ó jé, za chvíli jedu zase. Ó, jé!

Every day is a new beginning. Take a deep breath and start again.

5. března 2012 v 13:25 | Renesmé |  Ze života mého
Zdravím Vás prvním článkem v březnu.

Dneska jsem vynechala pár přednášek, abych se mohla jít připravit na zítřejší 30 minutový referát. Tak se mi nechce, že jdu raději napsat, článek, však to znáte. Celý únor jsem rubriku mé kecy neobohatila a tak to hned napravím (když mám ten čas).

Poprvé jsem neměla jarní prázdniny a přesto měla. Náš okres je měl 6.2.-12.2.2012 a to jsme s M. vyrazili na hory, konkrétně do malinké vesničky jménem Dolní Lomná (sotva by jste ji našli na mapě). Jen my dva v luxusní chatě stavěné pro hasiče a jejich rodiny. Měli jsme normálně byt, dva pokoje, obývák, koupelnu s wc a obrovskou kuchyň. Bez televize a wifi by to už v dnešní době ani nešlo. Každý den jsme chodili na procházky zasněženou krajinou a také do nejrůznějších restaurací. Po tom týdnu jsme to tam měli kompletkně občíhnuté a už jsme věděli, kde na co zajít. Bylo to tam moc hezké, strašně jsem si odpočinula, i když jsem se učila (na přijímačky) a už se těším až se tam zase někdy vydáme (třeba v létě). Poslední den za námi přijeli M. rodiče i s prckem (viz. foto níže).