Leden 2012

Nebezpečná metoda

28. ledna 2012 v 19:49 | Renesmé |  Filmový svět
Tumblr_lqegetmzva1qzdglao1_1280_large
Na trailer tohoto filmu jsem narazila na konci minulého roku a řekla jsem si, konečně něco pro mě. Lístky jsem vyhrála do CineStaru v časopise Moje psychologie, který pravidelně odebírám a hurá, vzala jsem M. a jeli jsme do kina. Dílo zachycuje život dvou nejznámějších psychologů vůbec - Carla Gustava Junga a Sigmunda Freuda, jejich vzájemné seznámení, jejich pozdější rivalitu, jejich vztahy k Sabine Spielreinové, která byla zpočátku léčena Jungem pro značně se projevující hysterii. Kdo by tušil, jak se děj zamotá a jak Sabina zamotá hlavu ženatému Jungovi? Film zachycuje také počátky psychoanalýzy. Byla jsem šokována, byl to dechberoucí snímek plný úžasných hereckých výkonů, zvláště zde zářila Keira Knightley. Troufla bych si říci, že to je jedna z jejich životních rolí, ještě teď mě bolí čelist, když si vzpomenu, co s ní prováděla. Na filmu oceňuji jeho lehkost, inteligenci s jakou se pouští do vyprávění niterních záležitostí, které jsou součástí lidského života. Chci jen dodat, že tento film je zčásti zfilmován podle knihy - Život mezi Jungem a Freudem, kterou napsala Sabine Richebächer (klinická psycholožka a psychoterapeutka), která je životopisem Sabiny Spielreinové, která se stala předmětem Jungovy psychoanalýzy.

2mg7ccw_large

Možná jen moc přemýšlím.

26. ledna 2012 v 21:40 | Renesmé |  Ze života mého
Jste doma, všude vládne pohoda, rodiče se smějí, je s vámi vaše drahá polovička, hrajete si se sourozenci. Společně se bavíte, smějete. Zkouškové je za vámi a máte stále ještě volné dny před sebou. Všechno se zdá perfektní. Máte vše, co jste si kdy přáli...a přece vám přijde, že vám něco chybí...?

Máte taky občas takové pocity nebo jsem divná a opět jen vybočuji z řady?

Momentálně mám pocit, že bych měla zasáhnout a svůj život začít radikálně měnit. Jsem konzervativní a mám ráda, když je vše ve stejných kolejích. To jsem ovšem nevěděla, jak osvobozující může například být konečně se odpoutat od lidí, kteří jsou vám tak blízko a říkají si přátelé.

Mám chuť udělat pár střeštěných věcí. Mám chuť si sbalit pár důležitých věcí, vzít s sebou dva známé z náhodného výběru (fakt jsem to napsala?) a odjet prvním letadlem, ať už poletí kamkoliv. Mám chuť dělat věci, které jsem nedělala. Ale možná bych měla začít něčím reálnějším.
• Zajdu se ostříhat. Pěstuju si vlasy x let a vždy jsem vyšilovala, když mi kadeřník střihnul jen o milimetr více. Až se odhodlám, dám dolů aspoň pár centimetrů...
• Uklidím si celou skříň. Dobrá tohle asi není žádná životní změna, ale mám tam už věci, které mám buď malé, které nenosím a nebo které se mi znechutily. A abych mohla jít na nákupy a trochu si svou garderóbu oživit, musím nejdříve probrat a protřídit tu starou.
Dám si přihlášku na psychologii. Znova. Dobrá, není to zrovna Princeton, ale je to můj sen. Mám chuť se na to vykašlat, říkám si, že to stejně nemá smysl, ale už jsem stejná jako ostatní. Když si jdete za tím, co máte rádi, tak to vždy má smysl. Takže můžu trénovat logiku a matematiku.
• Budu si užívat každý okamžik, protože už se nikdy nebude opakovat. Ne v tomto životě.

Poslední bod bych si měla číst každý den nesčetněkrát dokola, protože často dělám pravý opak.

True love

22. ledna 2012 v 21:18 | Renesmé |  Životní moudra
,,Pravá láska je stav, ve kterém člověk cítí osudovou potřebu být neustále s milovanou bytostí." ~ Karel Čapek


...Ren. means Renesmé

Můj blog slaví narozeniny.

21. ledna 2012 v 20:06 | Renesmé |  Ze života mého
Už je to tak. Dnes je to neuvěřitelných PĚT let (!) od doby, kdy jsem napsala první článek na svůj první (a zároveň i poslední - snad) blog. Na tomto blogu je ukryto pět let mého života, od otřesných, téměř nečitelných puberťáckých článků bez názorů až po články, které mají poslání, hlubší smysl či zamyšlení. Blog je jedním z důkazů, že jsem se posunula vpřed, avšak jak řekl můj kamarád, jen o dva slepičí krůčky a osm mravenčích. Ještě jich dost zbývá, ale třeba jednou, až si budu pročítat několik let staré příspěvky, nebudu nad sebou tak kroutit hlavou a nevěřícně koulet očima, co jsem to psala (a to už vůbec nemluvím o formě). Protože přesně to jsem před chvílí udělala.

Tak jsi mi vyrostl, 5 let to je předškolní věk, víš o tom?
Za rok už půjdeš do školy.

Krásné narozeniny můj milý blogu, vydrž to se mnou dalších x let!
Birthday-girl-jewelry-lights-new-year-favim.com-270520_large

Zápisky z cest: Paříž

19. ledna 2012 v 12:35 | Renesmé |  Ze života mého
Čtvrtek, 29.12.2011,
přemístění z Vídně do Brna, velký nákup, KFC (které fakt nesnáším), párky za 20,-, částečný infarkt na nádraží, kdy jsem potkala největšího xxxxxx z naší uni. Našli jsme správnou tramvaj a vydali se hledat parkoviště, odkud nám odjížděl bus. Odjezd byl ve 14:20 hod. Zájezd jsme objednali přes Inviu, CK ABC Tours. Rozhodně skvělý výběr. Jelikož to byl Silvestrovský pobyt v Paříži, převažovaly mladé páry. Cestu busem jsme zvládli bez újmy, jen s mírně skrčenou hlavou, zády, o nohách nemluvě.

-> 52.design

15. ledna 2012 v 16:48 | Renesmé |  designy
Nový rok, nový design aneb Paris - the city of my heart.

Svět je občas pěkně naruby.

Jsem expert na vyhýbání se učení, proto ta změna.



Vyšel mi článek!

11. ledna 2012 v 14:34 | Renesmé |  Ze života mého
Splnila jsem si jeden ze svých cílů, přihlásila jsem se do Media Workshopu v rámci psychologie.cz, prošla jsem několika úkoly, napsala jsem článek, žádala o názory Vás nebo odborníky a nakonec z toho vzešlo toto:


Mám radost. Velkou.

Pokud mě chcete podpořit - napište komentář, doporučte, sdílejte. Odkaz na článek je i na facebookové stránce Jen mrtvé ryby plavou s proudem i na mé zdi.

Lůce i Veruš moc moc děkuji.
Tumblr_lk5va9i8m81qb9uyvo1_500_large_large
...Renesmé

Jak jsem prožila Vánoce 2011.

7. ledna 2012 v 21:19 | Renesmé |  Ze života mého
24.12.2011 - tohle datum je zase o něco jiné než ty předchozí. Nejen, že byly Vánoce, ale byly to první Vánoce, kdy jsem je netrávila doma, s rodinou. Pro mě dříve absolutně nepřípustné, neslušné, o Vánocích má být přeci rodina pohromadě, ale za určitých okolností, které se odehrály i rodiče povolili a dárky mi dali 22.12. večer a další den mě šli odprovodit na vlak. Na vlak, který ze stanice Havířov nevyjel, protože pod vlak skočil další sebevrah. Je to tady tak trochu na denním pořádku. Bratranec mě hodil na nádraží do Ostravy-Svinova, kde jsem se dozvěděla, že můj vlak má stejně 40 minut zpoždění, taky tradiční věc, kterou jsem předpokládala. Vystoupila jsem ve Vídni v Simmeringu, šla do Markova bytu, kde jsem čekala až přijde z práce celý šťastný a s kytici růží (tentokrát žlutých). Na půlnoční jsme šli do Stephansdomu, kde jsem si zamilovala písničku (koledu) Stille Nacht. Bylo to moc hezké.

Detail ozdob ze stromečku.