Červen 2011

Life philosophy...

26. června 2011 v 20:49 | P€ŤULK& |  Životní moudra
Představuji Vám novou rubriku na mém blogu! Už delší dobu projíždím na netu všemožná životní moudra, tak jsem si řekla, proč je nedat na vlastní fotografie. Ono někdy najít fotografii ke které se dané moudro hodí není žádný oříšek. Proč si s nimi nepohrát a neupravit je. Vždycky mě to bavilo. Tak doufám, že mě to chytne a rubrika nebude hnít prázdnotou.
Be who u're.
Not who someone else wants u to be.
(já pózuju, sestra fotí)

Catch your dreams before they slip away

25. června 2011 v 16:18 | P€ŤULK& |  Ze života mého
Naivní kecy ,,Já na tom mám!"
Naivní kecy ,,I can do it!"

Rozhodnutí o přijetí ke studiu: nepřijat(a) pro neprospěch u přijímací zkoušky.

...takhle jednoduše mi rozšlapali sen. Jedna věta, která mě posune na jinou cestu. Chci ale vůbec jít po jiné cestě?
A já se tak snažila. Dobře. Nejsem typ člověka, který bude mít z TSP v Brně percentil 99,35 jako můj kamarád, který se tam hlásil. Já byla se svým výsledkem přes 80 spokojena více než dost, vždyť to znamená, že ,,jen" 20 lidí ze sta je lepší než já. A znamená to, že jsem jich 80 ze sta porazila. A oborové testy mi unikly o fousek.

Ach jo.

Jsem loser.

,,Petro, je na čase si to přiznat, jsi nula. Nemáš na to!" křičí mi můj daimonion.

Ale srdce mi říká: ,,Nenech se odradit, zkus to zase za rok!"

Zůstávám nohama pevně na zemi a říkám si, že to rok zkusím v Ově a kdo ví, třeba mě to začne bavit? A na psychologii se budu hlásit tak dlouho, dokud se tam nedostanu. Už teď čtu a čtu nové a nové knihy, abych jim to natřela!!! Nedávno jsem mluvila s kámoškou - její kamarádka, se dostala na 6 pokus a nějaká jiná to už zkouší pěkných pár let a pořád nic. Tak proč si jednou za rok neudělat vždy výlet do Brna? Olomouc jsem odepsala, hodně štěstí Tome! Jsi borec.

To já jsem nula. Nula. Nula.

A proto... Catch your dreams before they slip away. Doufám, že ty mé stihnu chytnout příště a že se mi ještě nevytratily.

...Renesmé


Grüß Gott aus Österreich!

22. června 2011 v 22:07 | P€ŤULK& |  Ze života mého
Grüß Gott,
(můj nový pozdrav), respektive rakouský pozdrav. "Guten Tag" nepoužívá téměř nikdo.

17.6.2011 jsem se vydala na ,,vandr", říkejte si tomu, jak chcete, zkrátka jsem se na prázdniny zdejchla z domova. Žádná brigáda, žádný Havířov, žádná Ostrava, prostě pryč - nádherná příroda, Alpy, čerstvý vzduch prostě Rakousko. Moje současné bydliště - Schladming. Až na ten jazyk, bez kterého se v pohodě obejdu, jelikož jsem tady s plynulým mluvčím Markem, který vlastní německý certifikát B2 a kdo nemá aspoň B2 je pro něj loser. Ano, i já jsem loser. A němčinu ignoruju. Vzala jsem si sice s sebou 2 učebnice, ale nějak se mi do toho nechce. Je to odporný, chrchlající jazyk a baví mě jim nadávat česky, navíc když se mě pořád někdo někde na něco ptá! Jelikož mám po operaci, nemůžu ještě moc sportovat a tak jsme se vydali zatím jen na jeden menší vrcholek - Hauser Kaibling (2015 m.n.m.), tady pár fotek:


Typická fotka z Rakouska, na každém vrcholku mají kříž, nádhera, říkám já!

přelom mezi špatným a dobrým?

12. června 2011 v 22:50 | P€ŤULK& |  Ze života mého
Tak se zase ozývám,
tentokrát s vyhlídkou lepších zítřků. Mareček se zotavuje, respektive syndrom nebyl potvrzen, s nejvyšší pravděpodobností se jednalo o tropickou virózu postihující nervový systém. Takže s nejhoršího jsme venku a opět máme úsměv na tváři - oba!
Zrovna teď, když píši tento článek sedím ve vlaku SuperCity - Pendolinu, v protisměru, kousek za Ostravou, vlastně, když jsem se koukla z okna - Hranice na Moravě! Wow, dobrá, možná je to docela rychlejší vlak.. Vedle mě sedí Marek a s napětím čte zase nějakou knihu, tentokráte s názvem… (moment, podívám se)… politický konzervatismus. Jsme docela unavení, ale těšíme se na Prahu. Já tam byla na tajné misi před 3 dny, kdy jsem si tam šla domluvit operaci. Podrobnosti tady psát nebudu, za a) by si to tady mohl kdokoliv z mých známých přečíst a za b) nedokážu o tom říci, nikomu jinému než Markovi, zatím. Vlastně to on sám navrhnul. Teď tam jedu s tím, že můj den D je zítřek. Ráno jdu na odběry a na předoperační vyšetření a odpoledne hurá na sál. Mám z toho hrůzu, protože já se bojím i vrtačky u zubaře a nějaká anestezie? To bude na mě docela hodně. Myslete na mě a doufejte, že to vše ve zdraví zvládnu. Následně tam budu do dalšího dne přes noc spát, to na mě taky myslete, aby mě tam třeba jinak mluvící spolubydlící nezabila. Bude to mazec a je to pro mě docela výzva. Myslím, že se rozbrečím už ráno. Myslím, že to nezvládnu. Ale MUSÍM! … Mám tady přece nejlepší podporu na světě! Ovšem mé skutečné pocity nechápe asi nikdo, kdo před tou samou operací někdy nestál.
P.S.: Teď už sedím v hasičárně na Smíchově, chytám na chodbě wi-fi a Marek vedle mě -sedíme na zemi jako praví turisti.

A potom může začít nový život - úplně od začátku…

Co je na světě nejcennější? Zdraví!

6. června 2011 v 23:17 | P€ŤULK& |  Ze života mého
Až v těch chvílích, kdy něco cítíme na vlastní kůži, poznáváme, že naše každodenní problémy nejsou skutečnými problémy. Poznáváme, že to je nic oproti opravdové a kruté realitě. Realitě, která si vybírá náhodně. Realitě, která se neptá, zda na to máme dost síly. Realita nás zkouší. Zkouší naší sílu, vytrvalost, poslušnost, oddanost, přátelství, lásku. Zkouší co zvládneme. Zkouší, co jsme schopni obětovat. Zkouší, zda jsme pravými kamarády, pravou láskou...


Kdybych mohla darovat své zdraví, bez rozmyšlení jej daruji tomu, kdo je teď tak hodně potřebuje. Mému nejmilejšímu. Je to šílené, jak se může ze zdravého a věčně optimistického člověka stát nemocný, naříkající a ležící/spící... Ze dne na den. Neříkejte mi, že na nějaký podivný syndrom na M. neexistuje žádný lék? V dnešní době? Je to vůbec možné? Dá se s tím žít a my s tím dále budeme žít. Bude bojovat, já budu bojovat - MY BUDEME BOJOVAT! A zvítězíme na všech frontách, i když mě to bude stát veškeré mé úsilí, veškerou mou energii a veškeré mé sny. Vše obětuji, protože pravá láska je jen jedna a já tu pro něj budu, kdykoliv a kdekoliv. Číst mu u postele, stahovat mu filmy, nosit ovoce, koukat se jak spí, vyřizovat e-maily a hlavně předávat lásku. CO asi nemocný nejvíce potřebuje? Vědomí, že není sám. A ty, Marečku, nikdy sám nebudeš...
...Renesmé