Srpen 2010

zvláštní pocit

23. srpna 2010 v 14:08 | P€ŤULK& |  Ze života mého
Čas plyne a prázdniny nám už pomalu mizí do ztracena. I když jsem nikam moc necestovala, užívala jsem si dny s těmi nejbližšími. A přesto se stalo něco, co obrátilo můj život, žaludek naruby. Ti motýlci v břiše jsou ten nejkrásnější důkaz, že láska existuje a že si našla i mne. Nemůžu tomu uvěřit, protože jsem si slibovala, že už si nenechám dobrovolně ubližovat, ale cítím, že tentokrát to bude jiné a že to vyjde. Ať už ze mě mluví sladká naivita či nikoliv... vždycky budu počítat s horším a doufat v lepší a ono už to nějak bude. 

Mám před sebou poslední rok plný všeho, jen né pohody a klidu. Vážně obdivuji všechny, co už si tímto prošli a zvládli to. Sama nevím, jak dlouho to psychicky vydržím, ale je mi vážně líto, že tohle bude náš poslední rok. I když nejsem bůh ví jak skvělej kolektiv jako celek, jsou tam lidi bez kterých si neumím představit školní dny. Dnes jsem se dozvěděla svůj rozvrh a své rozdělení seminářů. Je mi z toho všeho zle. A taky z toho, že z nás zase udělali pokusné králíky, kteří budou mít jako první novou státní maturitu. Že pěkně děkuju! Bude to nejvíce těžký rok v mém dosavadním životě, ale snad to nějak přetrpím a zvládnu. Teď už se moc těším na náš týdenní výlet do Prahy na začátku září. Pořád nevěřím, že to bude jedna z posledních třídních akcí ever...

Dnes má svátek...

17. srpna 2010 v 23:54 | P€ŤULK& |  Ze života mého
...Petra, Peťka, Petůnie, Peťulka, Petronelka, Peťana, Petísek, Petruše, Peťule, Peťa, Petrunka, Petruška...


Něco o jméně Petra:
Osobním číslem tohoto jména je 2 - Dobrota. Tato žena má otevřenou a upřímnou povahu, vždy čeká od života jen dobré a málokdy uvěří o jiných něco zlé. V životě to nemá lehké, pokud ale nežije v uspořádané a dobře zabezpečené rodině. Když je postaráno o její základní potřeby, potom je schopná rozvinout svůj talent a danosti, může uspět v uměleckém světě a získat velkou slávu. Ale potřebuje pomoc, podporu a hlavně důvěru, aby se mohla uplatnit. Není vhodná pro jednotvárnou, nudnou a neustále se opakující práci, musí cestovat, žít v kontaktu s množstvím lidí a hlavně se provdat co nejdřív. Toto jméno je vhodné pro znamení Panna, Váhy, Lev, Střelec a Vodnář, vhodnou barvou je oranžová.

Myslím, že to na mě dost sedí. Jméno Petra a narození ve znamení blížence pro mne je dosti osudové. Miluji své jméno :) A je milé když si na Vás vzpomene tak moc lidí, děkuji, děkuji, děkuji všem! A na závěř "já sama sobě": ,,Peťulko, dnes je Tvůj den. Všechno nejlepší!"

p-e-t-u-l-e.blog.cz

Počátek / Inception

15. srpna 2010 v 18:19 | P€ŤULK& |  Filmový svět
Vše o tomto filmu si můžete přečíst zde: http://www.csfd.cz/film/254156-pocatek/

Trailer s českými titulky: http://www.youtube.com/watch?v=Y9ZfKHKpPb8

p-e-t-u-l-e.blog.cz
Jak můžete sami vidět, tento film se na Česko-slovenské filmové databázi vyhoupl na krásné deváté místo s úžasnými 92%. Těžko říct, zda je to jen dočasné jako u dřívějšího mega "hitu" alias Avatar. Každopádně po přečtení mnoha recenzí jsem se rozhodla, že si na něj zajdu do kina. 

Všude (ne)jen z televize se objevovaly nejrůznější trailery a upoutávky: ,,from Christopher Nolan, the director of The Dark Knight". Důležité podotknout, že scénář si napsal sám.
Tento režisér natočil mimo jiné např. Insomnie či slavný film Memento. A herci? Skvělí! No jo, slavný Leonardo DiCaprio měl možná nějaké to dočinění s tím, že v sále byla valná převaha žen. Příjemným překvapením pro mě byla sympatická Ellen Page, kterou můžete znát například z komedie Vyfič! Nesmím opomenout úžasného Josepha Gordona-Levitta, který hrál hlavní roli ve filmu 500 dní se Summer.

Sám režisér prohlásil, že je to příběh ze současnosti, odehrávající se v architektuře lidské mysli. Lépe bych to nepopsala. Kdo by si nechtěl vybudovat své vlastní město? Hlavní postava - Dom Cobb (L.DiCaprio) je špičkový exktraktor. Ptáte se co to znamená? Ve chvíli, kdy je mysl nejzranitelnější a to v době snění krade tajemství, nápady z největších hlubin lidského podvědomí. Tato vzácná schopnost mu vytvořila spoustu nepřátel, takže je neustále na útěku, ale hlavně ztratil to, co nejvíce miloval a to svou vlastní ženu, která zemřela a dvě děti, od kterých utekl. Teď by se za nima rád vrátil do Ameriky. A dostane příležitost, objeví se jedinečná a riskantní zakázka. Jenže klient po něm nechce loupež myšlenek, nýbrž vnuknutí takové myšlenky dědici firmy, aby to firmu zcela položilo. Sny se prolínají do snů a vzniká tak několik úrovní snů a je těžké se vyznat, co je v danou chvíli sen a co realita. Vrací se neustále tam a zpátky. Ale i Cobb je zmatený, ve snech se mu neustále zjevuje jeho zesnulá manželka a děti, za kterýma by se tak rád vrátil. Propadá do nejnižší snové úrovně, pustiny. Aby rozlišili sen od skutečnosti používají speciální pomůcky, tzv. "totemy". Celý film má tak rychlý spád, že abych stihla vše musela bych jít na film asi třikrát. Celý film se zauzlí a následně se rozmotá a poté se znova zauzlí. Je to jakési bludiště, propadáte do snů a je těžké se v tom vyznat. To dělá tento film zcela výjimečný! 
p-e-t-u-l-e.blog.cz

Už nejsem ta malá závislá "blogerka"

15. srpna 2010 v 13:32 | P€ŤULK& |  Ze života mého
Dneska jsem si trochu prohlídla můj vlastní blog, všechny rubriky, rozcestníky a různé složky a hrůzou jsem se zděsila. Všude samí smajlíci (nyní už nezobrazující se smajlíci), slova typu: "AvRiLkA" apod. a milióny nesmyslných článků, a tak dále... Byla jsem vážně hloupá, hloupá, hloupá, ale zase měla jsem na to věk. To jediné mě uklidňuje. Nejraději bych to všechno smazala a začala nanovo. Ale ani v životě nejde smazat něco, co bychom nejraději už nikdy neviděli, takže můj blog zůstane zachován a později se tomu budu smát, až se budu za břicho popadat. Jediná rozumná složka "filmíky" (zase se stydím, budu to muset přejmenovat) je pro filmového fanatika jako jsem já skvělá a možná tu začnu psát své vlastní recenze na filmy, které jsem viděla. Ovšem na to je potřeba čas. Tak uvidíme. 
...Renesmé

P.S.: Omlouvám se Vám, za újmu na zdraví po přečtení nějakých rádoby článků, které jsou dost staré a neohrabané.
p-e-t-u-l-e.blog.cz

,,Volá sa to láska"

11. srpna 2010 v 14:07 | P€ŤULK& |  Ze života mého
Titulek zní nejen v písni R.M., ale taktéž v mém srdci. Můžu s naprostou jistotou říci, že jsem potkala toho pravého!!! Nikdy bych tomu nevěřila, ale je to tak, cítím, jak mi zase bije srdce. Je to pocit k nezaplacení a na tyto dny nikdy už nezapomenu. Snažíme se toho stihnout co nejvíce, jelikož v neděli přijel a v pátek zase odjíždí...:( Každopádně na ty chvíle se nedá zapomenout, uvítací love story na nádraží, kdy jsem dostala tak roztomilého Me to You, jak jinak než s německým nápisem (:D z Rakouska). Blokování cesty při loučení v autě. Výlet do Ostravy, procházka, kino. A včera jsme si udělali výlet na barák (od jeho pratety) do Malenovic na jednu noc. Vlakem jezdíme téměř pravidelně (:D). Bylo to úžasné, kouzelné, romantické a originální (originální hlavně ta točící postel). Jsem prostě v první fázi zamilovanosti - naivní zamilovanost, která prý časem přejde. I tak je to první kluk, který mě miluje i s nedokonalostimi (a že jich je mnoho), který je na mě tak hodný, který mě objímá vždy a všude, líbá vždy a všude. Na tohle nejsem zvyklá. Připadám si jako v pohádce. A pohádky přece končí...,,a žili šťastně až do smrti"

...Renesmé
p-e-t-u-l-e.blog.cz

vyvětrat si hlavu

4. srpna 2010 v 20:41 | P€ŤULK& |  Ze života mého
Nepatřím k lidem, kteří o prázdninách nestíhají balit, vybalovat a zase balit a následně zase vybalovat a takhle dokola. Když jsem byla malá, jezdila jsem s rodiči každý rok na dovolenou do Itálie k moři. Ale už nejsem malá. Nejezdím k moři.. nebo aspoň ne s rodiči, nevím, zda bychom jeden druhého vystáli a hlavně, každý je jiný. Tátu baví aktivní dovolená - turistika, běh, kolo apod., kdežto máma by se nejraději vyvalovala celý den u pláže a starala se jen o to, zda má obě poloviny těla opálené stejně. Stejně se vždycky spálí. A sestra? Ta je ráda, když je někde beze mě, protože pak můžou ostatní rozmazlovat jen ji a koupit jí vše, na co pomyslí. Nebo aspoň tohle dělá babička. Babičky, znáte to. A já cítím jinou potřebu. Potřebu vypadnout někde s kamarády na chatu, udělat si výlety do vzdálenějších velkých měst třeba vlakem. I když teď mi vážně prospělo, že jsem byla chvíli prostě sama. Byla jsem doma a dělala, co mě napadlo. Naši byli v práci, sestra pryč, takže mi nikdo do ničeho nekecal. A možná má na mě samota blahodárné účinky. Uklidila jsem si pokoj tak, že to tu nikdo málem nepoznal; začala jsem zase kreslit; začala jsem zase psát; začala jsem pořádně fotit; začala jsem zase číst; začala jsem se dívat na nové seriály, filmy; donutilo mě to naučit se něco málo uvařit (pokud jsem chtěla přežít). Prostě mi bylo sakra fajn a to nemluvím o jednom dopoledni, kdy jsem propadla totální depresi, že tento rok bude ovšem a že já nic neumím, tak jsem celý zbytek dne pracovala na maturitních složkách a začala si připravovat první věci. Ano, jsem totální blázen. Ani po práci se mi nestýská, vážně ne. No a teď... dobaluji poslední věci a zítra ráno vstávám v dobu, kdy mám obvykle půlnoc a potrmácím se tři hodiny busem do Luhačovic, kde mě určitě bude čekat šťastná sestra (jen proto, že je vezu její sluneční brýle) spolu s babičkou, která při první příležitosti spláče nad tím, že nás tam pozvala. Jestli přežiji tu jízdu autobusem bez toho, aniž bych se vyzvracela na někoho přede mnou (né, že by mě ta představa nepobavila), i občasné nedorozumění s mými sluchátky (které občas prostě stávkujou), i spaní na zemi ve spacáku, pak už zvládnu posledních pár dní počkat na mého milého rakouského cestovatele. Teď, když jsem se trochu vypsala, hned se cítím unavenější :D a jdu spát, ano už teď. Na mě dost divné, co? Za pár dní jsme zpátky a budu v jízdě pokračovat. Vybalím a pak hned zabalím. Ale vážně nepatřím k lidem, ...viz začátek :D:D
...Renesmé
p-e-t-u-l-e.blog.cz

Chybí mi...

1. srpna 2010 v 22:27 | P€ŤULK& |  Ze života mého
...tak strašně hodně mi chybí a nevím, jestli to následujících 15dní ještě vydržím. Vyčerpává mě to, ale nemůžu si pomoci. Nedokážu myslet na nic jiného. Nedokážu myslet na nikoho jiného. Nikdy jsem si nepřála, aby mi tak rychle utíkaly prázdniny. Už se nemůžu dočkat 16.srpna, kdy přijede a bude jen se mnou. Jsem naivní co? Ale co když to tak bude? Co když to bude první kluk, který mě nepodvede s kdejakou... Co když to bude první kluk, který mě bude sakra doopravdy milovat pro to, jaká doopravdy jsem? Co když už to bude konečně ten pravý, který se celou dobu někde toulal? Mám strašný strach. To ovšem jen dokazuje jak moc jej nechci ztratit.

p-e-t-u-l-e.blog.cz


Slibuji, že potom už nebudu usínat se sluchátky v uších a se slzami v očích... 
...Renesmé