Červenec 2010

stará láska/nová láska

22. července 2010 v 21:51 | P€ŤULK& |  Ze života mého
Něco končí, něco jiného, nového zas začne...

Poté, co mi další kluk zlomil srdce jsem si říkala, že už se s nikým nebudu seznamovat... a do nikoho se zamilovávat - pochopitelně pro své vlastní dobro. Ale přísloví ,,nikdy neříkej nikdy" je vskutku pravdivé.

Dnes už je vše za mnou, i když to nebylo zrovna nejjednodušší. A snad jen taková malá a poslední vzpomínka. Na fotografii usušená červená růže, kterou mi dal v den mých 18.narozenin. Jo, to byl moc krásný a nezapomenutelný narozeninový den... A song ,,When you're gone" od zpěvačky, kterou miluju nejvíce ze všech - mluví samo za sebe. Má to pro mě takový šestý smysl.

p-e-t-u-l-e.blog.cz
Zapomněla jsem na něj. Proč? Protože mě vyléčil někdo jiný. Někdo, kdo mi obrátil celý můj život a také žaludek naruby. Něco takového jsem už dlouho necítila. A víte proč? Protože mé city opětuje! I když momentálně není v čr, mám ho čím dál tím více raději. Je to zvláštní pocit, ale dost silný. Jsem zamilovaná. Strašně moc. Snad mi tentokrát bude osud přát... protože nic na světě by mě neudělalo šťastnější.
...Renesmé

16.7.2010

16. července 2010 v 21:05 | P€ŤULK& |  Ze života mého
,,So much for my happy ending..."

Dva roky poté, co jsem si to stoprocentně užívala LIVE ! Ten čas prostě letí a letí. Ale Av zůstává.


Prázdniny v plném proudu...

...mám ráda slunce, dodává mi takovu tu energii, kterou tak moc postrádám v ponurých jarních/podzimních dnech, ale čeho je moc, toho je příliš. To dusno, kdy se nedá ani dýchat. Už mě to vyčerpává. Navíc se mi tak trochu zdá, že nad naším městem je nějaký ochranný ,,slunečník", jelikož se nám všechny přeháňky vyhýbají. A o komárech ani nemluvím, letos si mě teda opravdu zamilovali. Tak jsem si postěžovala a hned mi je líp.

p-e-t-u-l-e.blog.cz

Miluju léto...

... protože není škola, tudiž mi nic kromě práce nezabírá čas. Setkávám se s kamarády, které jsem dlouho neviděla. Je to takový čas splněných přání. Celý rok se těším, až v létě podnikneme něco prdlého, něco, na co budeme ještě dlouho vzpomínat. A zatím se to daří a do mého foťáku mi denodenně přibývají střípky zážitků na které potom tak ráda vzpomínám...

p-e-t-u-l-e.blog.cz

Užívejte prázdnin...

...protože než se naděje jsou fuč a my studenti se vracíme do starých/nových školních lavic. Takže spoustu nezapomenutelných zážitků, málo píchanců od komárů a když lezete na sluníčko, nezapomeňte se namazat, ať nedopadnete jako já na konci června. 

...Renesmé

Green Day aneb den D /29,6,2010/

5. července 2010 v 21:13 | P€ŤULK& |  Ze života mého
One of the best days in my life…

…všechno se to stalo 29.6.2010. Ano, to bylo to osudné datum, kdy k nám do naší malé České republiky zavítala v rámci svého evropského turné má snad nejoblíbenější kapela. Proč snad? Já to takhle nikdy nerozdělovala, ale určitě je kromě samotné Av poslouchám nejdéle. Navíc, když jsem se dozvěděla o předskokanech - Billy Talent, skákala jsem radostí do vzduchu. Bylo to něco jako extra balíček, takové to dva v jednom.
            Celý den začal tak brzo - budíček ve čtyři hodiny a hurá na vlak do Prahy. Je to sice poněkud delší cesta, ale tahle byla asi nejlepší ever. Fanoušky jsem potkávala už na nástupišti v Havířově. A jak jsem je poznala? Ono to nebylo složité, valná většina měla tričko s obřím nápisem Green Day, který mě vždy donutil k upřímnému úsměvu a k naplnění jakési vnitřní radosti, že u nás máme tak silnou fan základnu.
            Přeskočím s radostí půl dne a přejdu k nejdůležitější části dne a vlastně i celého tohoto článku. Když se se mnou po třetí hodině loučila matka, jako by počítala s tím, že to tam nepřežiju a bůh ví co ještě, vyrazila jsem k hlavním branám, podle značených plakátů s obřími nápisy, které opravdu nešly přehlédnout. Při docela krátkém čekání organizátoři začali pouštět dovnitř. V tu chvíli jsem začala litovat, že jsem se nevzala s sebou foťák, ale asi o dvě hodiny později byla za to naopak ráda.
Utíkala jsem v totálním nadšení k pódiu, ale zarazila jsem se a rychlou otočkou si doběhla do prvního stánku s nealkem a koupila si půl litrové pití za 40,-. Pak už jsem se nikde nezdržela ani vteřinku a utíkala pro vstupní náramek (tak tomu říkám já) do prvního sektoru k pódiu. Mimochodem - ještě jsem ho nesundala.
            Dorazila jsem k opravdu obřímu pódiu a chytla celkem fajn flek, vepředu asi ve čtvrté řadě, jen trochu napravo. Do konce jsem se avšak dosti přemísťovala. Přes dvě hodiny čekání v tom neúnosném vedru. I když nás kropili hadicí s vodou, někteří začali omdlévat a já se modlila ať nejsem další ,,unlucky".
            Všechno dopadlo dobře a než jsem se vzpamatovala na pódium se objevila první předkapela - The Pooh. Nutno podotknout, že je to česká skupina, zpívající anglicky a znala jsem jen pár songů z myspace, jako Her Nice apod. Moc se mi to nelíbilo, ale to asi nikomu. Na otázku ,,bavíte se lidi?" dav jednotně odpověděl ,,neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee". Každý nějak začíná…
The Pooh
            Do půl hodinky přiběhli již zmiňovaní Billy Talent a pořádně to rozjeli. Zazpívali skvělé pecky, jako Fallen Leaves, Try Honesty nebo třeba má oblíbená Saint Veronica. Hodili osm songů, z nichž jsem si užila jen prvních šest. Pak totiž začalo pár idiotů pogovat. Jasně, je to super odvaz, v pár desítkách lidech ale ve 14tisících? Začalo opravdové peklo a já bojovala o holý život. Bez legrace, na zemi leželo na sobě přes dvacet lidí a oni se smáli a skákali po nich a řvali dále. Normální lidé kolem jim pomáhali. Beznadějně. Pár desítek lidí omdlelo. Taky jsem k tomu neměla daleko. V duchu jsme si říkala, že tikají mě poslední minuty života. Bylo to šílené a jsem ráda, že přestali, spolu s představením BT. Posunuli mě alespoň blíže k pódiu. Bála jsem se, že u GD to bude ještě mnohem horší, ale naštěstí jsem se dostala mezi skvělé fanoušky, se kterýma jsem si odskákala a odzpívala celý zbytek koncertu.
Billy Talent