Prosinec 2009

Come break me down... Bury me, bury me... I´m finished with you...

27. prosince 2009 v 22:43 | P€ŤULK& |  Ze života mého
A je to tady zase. Období, které jsem doufala, že už mě nikdy nepotká. Nikomu bych ho nepřála zažít... Období tmy, černé tmy, kdy nevidím žádné světlo na konci tunelu, žádné. Krev, slzy a neskutečně urputná a na krvácející srdce klepající bolest. Neústupná. Nevyčerpatelná. Nepřestane dokud nedosáhne svého. Předem má jisté vítězství. A co se stane pak? Slyším pláč všech blízkých, slyším radost v duších nepřátel a...ticho? Konec? Opravdu to skončí? ...

...Renesmé

Avril Lavigne - Too Much to Ask

23. prosince 2009 v 20:04 | P€ŤULK& |  videa Avril
Zpěvačka, která pro mě znamená nejvíce už od prvního roku své kariéry. Text tohoto songu je neskutečně přesný, až to možné není. Dokáže mě tak snadno rozplakat...


Ve stopách Av...

22. prosince 2009 v 16:57 | P€ŤULK& |  Ze života mého
Konečně nastal den, kdy si můžu sednout, na nic moc nemyslet a napsat konečně další článek. Stýská se mi po tom. Chybí mi psaní. Není už čas. Na psaní povídek. Na psaní básniček. Na liter.cz. Na spoustu věcí.

Když tak pozoruju mou sestru, se kterou pěkně začíná třískat puberta, vracím se v myšlenkách zpátky a docházím k závěru, že bych chtěla být dítě napořád. Jako Oskar ve filmu Plechový bubínek. Vidíte, jak hluboké stopy ve mě zanechává seminář, který miluju?


Vrátím se k pátku, sobotě a neděli. Konečně jsem navštívila práci - v šatně ještě s úsměvem, ale když jsem nemohla v provozu najít ani píchačky, které jsou díky zvětšené kuchyni přemístěny na lobby a absolutně jsem se nechytala s novými sendviči, úsměv pomalu vyprchával takovou rychlostí, jako příjemná vůně Black Star(u). Oddychla jsem si, když nastala dvacátádruhá hodina a já spěchala na bus, ve kterém jsem si příjemně popovídala s kolegyní z Havířova. Poté začaly hodiny neskutečně ubíhat a já tam byla zase - cítím se tam už jako doma a své kolegy beru svým způsobem jako jednu velkou rodinu, což není špatná zkušenost v mé úplně první práci, že? Tentokrát jsem jela už o bus dříve, ale za to jsem na ÚANu řádně promrzla, ale za to řidič si spokojeně leštil volant, místo toho aby přistavil bus. Už podruhé jsem říkala novou zastávku, to jest Šenov ČSAD, ale dospěla jsem ke kompromisu jelikož se mi to pletlo se starým názvem zastávky a tak vždy žblebtnu čéesádé. Únava nabírala obrátky a mě bolelo celé tělo. Nespala jsem ani pět hodin, díky mé vlastní blbosti a byla jsem tam zase. Téměř celý den a vystřídala jsem to od fritézy přes gril, kde jsem se nespálila, až po hranolky. Nebýt nejchutnější svačiny na světě, už bych nevstanula, ale ChickenRoll se nic nevyrovná a tak jsem to úspěšně doslova a do písmene ústala, i při kontrole hl.pana vedoucího, který nás opět poctil svou návštěvou, aby nám zdělil, že přijede kontrola z Prahy, naštěstí přes týden, takže mě to mine, hihi :)

Trochu jsme se rozjela a to jsem se ani nedostala k tomu hlavnímu. Ta vánoční atmosféra, která je všude kolem mě hodně pozitivně nabíjí. Chybí mi jediná věc k naprosté vnitřní spokojenosti... A i když to nedávno vypadalo ještě slibně, vše se nakonec vždy v to zlé obrátí. Vždy to tak mám. Smutné, za to realistické...

...Renesmé

Den, kdy slaví nejlepší kamarád narozeniny se musí oslavit článkem...

11. prosince 2009 v 20:59 | P€ŤULK& |  Ze života mého
Ne. Nejsem zamilovaná - celkem změna u mě, což? :)
Teď jsem měla lítat v práci, jako o život a ,,vyrábět" nenapapaným návštěvníkům hamburgery a různé jiné sendviče, ale doktorka psala klid, tak odpočívám. Už jsem tam nebyla dva týdny (!), ale příští týden to konečně napravím - doufám. Neříkej hop, dokud nepřeskočíš, že? A přece jen, ještě vydávám divné zvuky, ale za to můžou mé dýchací cesty, kudy proudí pravidelný přísun hořkých kapek, prášků a jitrocelového sirupu. Promeškala jsem týden školy, nestíhám dopisovat biologii, kde válí jako divý. Ale napravím to přes víkend, když už budu celý víkend v maličkém Havířově. Maminka mi koupila bílé a oranžové krabičky na přebytečné věci na poličkách, které mám od podlahy až po strop a tak jsem se rozhodla zítra uspořádat velký vánoční úklid mojí poloviny kamrlíku :) A pak si dodělám věci do školy.

By the way - o mém momentální psychickém rozpoložení bych raději nepolemizovala... Mám ráda toho, ale i toho. A přišla jsem na řešení - uvidím, jak bude fungovat v praktickém zavedení.

...Renesmé

Asi jsem nebyla celý rok hodná...

6. prosince 2009 v 14:42 | P€ŤULK& |  Ze života mého
Kdo by to byl řekl, že já po několika letech bez nemoci také ulehnu?

Už jsem zapomněla, jak strašné to je, jelikož jsem si chvíli připadala jako v pekle - ono to tak je asi vždy, když máte čtyřicítky horečky. Nebyla jsem schopná si dojít ani na záchod a celý víkend se tu o mě stará má sestřička - dává mi brčko s bylinkovým čajem do pusy, podává mi léky, sirupy a neposlední řadě také obklady. Dnes jsem zjistila, že přece jen žiju. Vzbudila jsem se o půl druhé ráno a začala jsem si číst. Měla jsem hroznou radost, že mám konečně čas! Pak, ale opět přišla teplota a já nestačila ani přečíst, jak to s ubohým Řehořem nakonec dopadlo. Doma, ale nemůžu zůstat moc dlouho, čekají mě písemky, na které bych se asi měla dostavit, horečka nehorečka. Horší je, že kašlu každou druhou minutou, tak se ,,nadopuju" práškama a možná v úterý přeci jen dorazím. Prý jsem blázen, ale to je dost pravděpodobné.

...Renesmé

-> 47.design

3. prosince 2009 v 18:39 | P€ŤULK& |  designy
---> 47.design <---
Po několika měsících jsem konečně ,,spackala" narychlo nový vzhled. Možná trochu odbytý, ale určitě ne bezvýznamný. Jelikož letos sníh pravděpodobně nebude, tak Vás tady bude zase nějakou tu dobu strašit :)

Náhledy:



První prosincový článek :)

2. prosince 2009 v 21:07 | P€ŤULK& |  Ze života mého
Dobrej večír mí blogoví,

po dlouhé době jsem měla chuť napsat článek - otevřela jsem blog.cz a tři hodiny nenapsala ani hlásku. Důvod je prostý. Poznala jsem jednoho kluka, díky kterému se mi zahojily i ty hodně hluboké rány a ani nevím, jak to dokázal. Asi nějaká nadpřirozená moc nebo co. :) Těžko slovy popisovat. Mmmm :-*




Dost už! :D Žádné láskyplné básnění! Nic takového, z toho už jsem asi tak nějak vyrostla.. :)


Všimla jsem si v poslední době na sobě pozoruhodných změn. Nebrečím, nestresuju se školou, problémy odstraním ihned, chodím spát později, vstávám dřív a cítím své srdíčko :) Je to hrozně krásný pocit, jako by byla zpátky ta milující Peťulka, která nežije bez svých nejbližších, kterých si váží čím dál tím víc. Jen jsme se ujistila, jak to doopravdy je. Fidorka, šlechtična a Dorotka budou mé nejlepší, nejen středoškolské kamarádky, které nepustím.




Tak nějak si myslím, že se mi z toho stal nesmyslný deníčkový zápis, které mám tak ráda... Jdu si už lehnout, jelikož zítra v sedm nastupuji do chem. laboratoře s ochranným štítem na hlavě, růžovýma gumovýma rukavicema a vlasy seplými do drdolu, který mi tak moc připomíná můj job, kde tento víkend nebudu. Uuu. Sweet party - cukrovíííčko. Babičce vykouzlím úsměv na tváří a stavím se i k ní pomoci s cukrovím, přeci jen, za ten rok si to ode mě zaslouží.


Už vážně končím. Zase se ozvu :)

...Renesmé