O mladém chlapci

5. května 2007 v 14:26 | Peťule |  povídky
O MLADÉM CHLAPCI
V jednom malém městěčku žil mladý chlapec,který už od malička prožíval trápení a věděl,že to jen tak neskončí.Už od svích pěti let měl takové situace,které neuměl řešit.Trápilo ho to a nechápal proč tohle to je.Proč je na světě zloba a nenávist,láska co přejde ve zlost a násilí.Žal,který dokáže trvat a samota,která doké¨áže být neuvěřitelně a nepopsatelně zlá.Mladý chlapec už od malička tohle všechno poznával a postupně se dovídal různé špatnosti tady toho světa.Když dospíval byl často sám,protože jeho rodina byla skoro věechne volný čas pryč.Daleko od něj a on stále chodil k oknu a pozoroval a vyhížel jestli už se jeho rodina vrátila.Byl sám a nechápal,proč tam v tom svém malém pokoji je zavřený,proč je sám a ta samota ho ubíjí.Neměl na výběr a musel tohle všechno vydržet a skousnout.Už od malička věděl co udělá na lidech alkohol.Že se odstraní všechny zábrany,které na sobě člověk měl,které by neudělal bez pomoci alkoholu.Nepoznal skora ani smích a radost.Neměl nic co si vždy přál.Právě když byl malý poznal co to je samota a jak se projevuje.Začal si na ní zvykat a začal se uzavírat do sebe.Měl hodně problému a trápení,které nevěděl jak řešit.Hodně sitací zažil už když byl malý.Ale nikdo není věčně malý a všichni začínají růst a dospívat.Získávat nové zkušenosti z jejich zážitků,poučovat se z chyb,které sami natropili.Jeho minulost ho ale uzavírala do sebe a on stále něvěděl co je to láska.Hledal tento cit a od nikoho se mu ho nedostávalo.Byl tak uzavřený do sebe,že vůbec nedůvěřoval lidem okolo.Nenechal si pomoct a nemluvil skoro vůbec.Byl zaražený a velmi tichý.Nikdo v jeho okolí ho nechápal,ikdyž si to spiusta lidí namlouvala.Když přemýšlel v tom jeho tichu o své minulosti tak ho napadla myšlenka,jaká asi bude jeho budoucnost.Věděl,že to co všechno už prožil se sice neubude opakovat ale taky věděl,že ta budoucnost bude taky krutá,ikdyž příde jednou něco krásného a nádherně nepopsatelného.A taky že se jeho teorie a intuace osvědčili.


Jednou když byl v zahraničí a byl tam na jakémsi táboře tak tam potkal jednu pěknou dívku,která byla na první pohled taková křehká a plná energie.Měl pocit,že to s ní má nějak dát dohromady a tak se ji snažil oslovit a snažil se sní bavit,ikdyž byl tak tichý a v nitru smutný s lásky,kterou neměl.Po nějakém čase se tyhle dva lidi dali dohromady a on začal pocitovat ten cit zvaný láska.Nemohl se ho nabažit a tak miloval stále víc a víc.Věděl,že to nebude trvat věčně ale pořád chtěl mít u sebe v srdci právě tuhle dívku,která mu pomohla zapomenout na ten jeho osobní život co se vleče od jeho dětství.Nikdy neměl to co opravdu chtěl ale ted se mu toho alespon jednou dostalo.Byl moc štastný a poznával lásku,kterou nikdy neměl.Každý den měl úsměv na tváři a každý den se těšil na onu dívku,která mu pomohla zapomenout na to všechno kolem něj.Jenže nic netrvá věčně a ty dva se po nějakých pár měsících rozešli.Šli si každý svou cestou a ona s ním nechtěla dál být.Nevěděl proč a taky nevěděl jak se to všechno tak rychle semlelo a pomalu se začal vracet na tu onu kolej,kterou jel pořád už od svého mládí.Po tomhle incidentu s onou dívkou se ještě víc uzavřel do sebe a měl v srdci prázdo,ikdyž mu bylo lépe než předtím kdy musel myslet každý den na onu situaci.Bylo mu všechno jedno a přežíval jako tělo bez duše,jako trn be růže,jako list bez stromu,který spadnul na zem a uschnul.Jenomže takhle dál nemohl zůstat,protože měl zase ty problémy,které měl předtím.Musel je prostě nějak vyřešit,protože ho pronásledovali sice už méně ale s větší intenzitou.Lidé okolo něj chtěli nějakám způsobem pomoci a on v té jeho bolesti,chaosu,temnotě a prázdna jim byl ochoten poradit,pomoct a vytáhnout je od toho dna.Zachránil nejden život a sám byl natolik vytížen,že už dále neměl tu energii jako dříve.Byl slabý a měl tak časté deprese a špatné nálady,ikdyž navenek nebylo nic poznat.Přestal se se všemi bavit o různých věcech a ani nenavazoval jiný kontakt s okolními lidmi.Takhle mladý chlapec žije i nadále a už přestal věřit,že příjde nějaká ta záchrana a vysvobození z toho jeho utrápeného a slzy promořeného osudu.Už jen doufá a jeho sebevědomí se drží stále okolo hranice kde je nula.


Zachrání ho snad jednou spřízněná duše z jiného světa nebo ze světa,kde žije on?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mimi mimi | 7. května 2007 v 19:43 | Reagovat

hezké moc

2 kajimka kajimka | Web | 8. června 2007 v 15:54 | Reagovat

Já ho zachráním;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama