The Avengers

Středa v 20:44 | Renesmé |  filmy
Nejsem žádný fanda sci-fi filmů a normálně by mě nikdo na nic podobného nedonutil ani koukat, natož jít do kina, ale musím uznat, že ten film mě pobavil jako dlouho žádný. Mělo to grády a navíc v CineStaru byly vstupenky za 50,-, tak proč to nevyužít? Vzala jsem ségru a obě jsme byly zvědavé za jak dlouho ze sálu utečeme. Zůstaly jsme do konce a válely jsme se smíchy i celou cestu domů, kdy jsme si říkaly hlášky, které jsme si zapamatovaly. Tudiž, i když to vypadá nic moc, je to fakt fajn, já se bavila. A nejsem sama. Avengers trhají rekordy, celosvětová miliarda za dva víkendy. Z prvních příček předběhla sledovanost i například Harryho Pottera a to je co říct.

Marvel Studios uvádí super hrdinský tým všech dob Avengers, ve kterém se přestaví ikoničtí super hrdinové - Iron Man, Neuvěřitelný Hulk, Thor, Captain America, Hawkeye a Black Widow. Když se objeví nečekaný nepřítel, který ohrožuje světovou bezpečnost, Nick Fury, ředitel mezinárodní mírové agentury, známé také jako S.H.I.E.L.D., zjistí, že potřebuje tým, aby odvrátil světovou katastrofu. Začíná provádět nábor po celém světě. (oficiální text distributora) - zdroj: http://www.csfd.cz/film/241997-avengers/

 


Dominika Mirgova - Nova

Pondělí v 11:57 | Renesmé |  videa
Její jméno mi nic neříká, možná protože byla v soutěži SuperStar, kterou jsem nesledovala. Avšak její píseň mě chytila za srdce jako dlouho nic. Momentálně nejsem na dně (pro stalkera), ale je tak krásně smutná, že ji poslouchám už dva dny pořád dokola. Aaaaaa, mám zápočet z dějin výchovy z minulého týdne. Balím věci a přesouvám se na pár dní do Ovy.


Mějte se krásně, mám Vás ráda! ♥

Pianista / The Pianist (2002)

12. května 2012 v 11:58 | Renesmé |  filmy
Věříte mi, že jsem tento úchvatný snímek viděla včera celý poprvé? Když jsem viděla program čt 2, mé večerní plány byly jasné. Nevím, co k tomu dodat, snad jen, že více takových filmů, abychom nikdy nezapomněli na ty hrůzy, které se odehrávaly.

,,Ten, kdo nezná historii, zůstane až do své smrti malým dítětem, které sice některé věci umí, ale nic nechápe." (Jacques Le Goff)

Film Pianista je příběhem Wladyslawa Szpilmana, skvělého pianisty a uznávaného interpreta Chopinových skladeb. Příběh začíná v okamžiku, kdy ve varšavském rádiu zní Chopinovo Nokturno v C# moll v jeho podání. Píše se rok 1939 a Szpilmanovi je 28 let. Polsko je napadeno německými vojsky, která brzy přicházejí i do jeho hlavního města Varšavy. Téměř okamžitě jsou uplatněny tvrdé restrikce vůči zdejší židovské komunitě. Szpilman a jeho rodina - rodiče, bratr a dvě sestry - žili až dosud spokojeným životem, brzy jsou však také donuceni podřídit se ponižujícím pravidlům. Kromě toho, že jim docházejí peníze a jídlo, musí pod hrozbou přísného trestu nosit na rukou Davidovu hvězdu. Nátlak se postupně zvyšuje a rodina je na tom stále hůře. Brzy jsou donuceni prodat obrazy, stříbro, nábytek a nakonec i Szpilmanovo drahocenné piáno. Největší ranou je však rozhodnutí, podle kterého mají být všichni Židé umístěni do uzavřeného areálu, obehnaného vysokými zdmi - na místo, které brzy vstoupí do dějin jako Varšavské ghetto. (oficiální text distributora) - zdroj: http://www.csfd.cz/film/7355-pianista/

The Vampire Diaries s03e22 - Stefan or Damon?

12. května 2012 v 11:55 | Renesmé |  blbosti
My heart is broken. Stefan, Stefan, Stefan, grrrrr. I'm for team Damon!






















Los niños.

11. května 2012 v 9:18 | Renesmé |  life philosophy
Myšlenka, co Vás chytí za srdce. Aneb závěrečný test ze španělštiny se blíží.

Hay niňos que desean tener algo
que no tiene nadie, mientras otros desean tener algo tan simple que casi todos tienen.
***
Existují děti, které chtějí mít něco,
co nemá nikdo, zatímco druzí chtějí mít něco tak obyčejného (jednoduchého), co mají téměř všichni.



Life is full of fake people.

1. května 2012 v 17:14 | Renesmé |  moje kecy
One sentence.
WELCOME IN MY BLOG STALKER!
Aneb nikdo tě zde nezval, tak odpal.

Jo, zveřejnila jsem tento článek dnes, 1.5.2012 v 17:14 hod., zapište si to! :-D

Nebudu mazat články ani blog (po pěti letech!) kvůli tomu, že někoho baví sledovat život ostatních, protože sám svůj vlastní nežije! Došlo mi, že svět je plný falešných lidí, kteří se na Vás smějí a tváří se jako kamarádi, přitom jen čekají, kdy uděláte chybu, které by mohli využít a vrazit vám kudlu do zad. Články budu muset psát s obrovskou cenzurou (škoda), protože někteří se Vám moc rádi pletou do života a řeší každou blbost, přitom by si měli vyřešit a očistit svůj vlastní svět od špíny a svinstva. Na každou svini se vaří voda. Ale, kdo chce válku, má ji mít.


P.S.: Děkuji za Vás normální blogery, vy jste zde ovšem vítáni. Narozdíl od plížícího se stalkera, který si vymýšlí a domýšlí. Faleš vládne světem. Nedá se věřit téměř nikomu, ani přetvařujícímu se úsměvu. Tohle je můj blog a je moje věc, co si tady budu a nebudu psát. Může to být pravda ani nemusí, je to prostě MOJE věc. A že to tu někdo bere jako corpus delicti, tomu se ze srdce vysmívám. Protože já žiju a já jsem šťastná.
P.P.S.: Krásný zbytek slunečného prvomájového dne.

Člověk, aby si dával pozor, co si píše na svou soukromou stránku, protože z toho ve výsledku může být úplně jiný, smyšlený text. Někteří jsou tak hloupí a falešní. Nechápu, co z toho mají. Ale už to řešit nebudu a se stalkerem se tímto navždy loučím.

Some days...

24. dubna 2012 v 21:32 | Renesmé |  moje kecy
... I break.

V začarovaném kruhu vzpomínek a bolesti, té především...
Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest.

SMUTNO.

Tenisové šílenství.

24. dubna 2012 v 16:15 | Renesmé |  moje kecy
se tentokrát konalo v Ostravě!

Když jsem úplnou náhodou vyhrála v pátek večer lístky na sobotní utkání byla jsem v sedmém nebi. Tenis miluji a když už teda aktivně nehraji, větší zápasy vždy sleduju v TV. Tentokrát jsem měla možnost poprvé vidět něco většího naživo. Viděť poprvé wimbledonskou vítězku, Petru Kvitovou na vlastní oči. Byl to neskutečný zážitek a jsem ráda, že Česká republika postoupila do finále. Nevím, proč na 90% bude finále v Praze, musí být vše v hlavním městě? Ostrava si to finále rozhodně zaslouží víc.
Zdroj: Pavel Lebeda (sport-pics.cz)

Noc - Elie Wiesel

18. dubna 2012 v 17:04 | Renesmé |  books of my heart
,,Autobiografické svědectví známého myslitele, nositele Nobelovy ceny míru za rok 1986. Příběh Židů deportovaných z autorovy rodné vesnice - rumunského Sighetu - do Osvětimi."

Tématiku Židů, koncentračních táborů a světových válek mám hrozně ráda, v poslední době až moc. Ale tohle byla bezpochyby nejlepší kniha, kterou jsem kdy mohla na toto téma číst. Jestli jste ji nečetli, doporučuji. Nechala ve mě největší a nesmazatelnou stopu. A mimo jiné je to první kniha Žida, který přežil. Happy End se tomu říkat nedá, ale autor přežil a stále žije. Kéž bych se s ním tak mohla setkat...

Úryvky, které jsem si vypsala:

,,Zastavili jsme však na nádraží. Ti, co byli blízko oken, nám sdělili jméno stanice: "Osvětim." To jméno nikdo z nás neznal."

,,Vlastníma rukama pak musel hodit tělo svého otce do kremační pece."

,,Tři "staří" s jehlami v ruce nám na ni vytetovali číslo. Já jsem byl A-7713. To číslo se od té chvíle stalo mým jménem."


Plná energie

10. dubna 2012 v 10:11 | Renesmé |  moje kecy
Velikonoce jsem si od minulé středy do včerejška užívala ve Vídni (jak jste si asi mnozí stihli všimnout). Jeden den bylo zataženo, ale jinak převážně slunečno. Se sestrou a M. jsme si to opravdu užili. Zašli jsme do Prateru, na výstavy do Albertiny, do ZOO, na Velikonoční trhy, do obchoďáků a vůbec, bylo to zkrátka super a já přijela plná energie. Ačkoliv za chvilku jedu opět do školy, tentokrát to bude s úsměvem na tváři, tak snad mi to vydrží.

V parku v Simmeringu, chvilku před odjezdem. Prostě nádhera.

Další články


Kam dál